Jeden z vrcholů mého německého vzdělávání byla exkurze na zkušební okruh automobilky Ford v belgickém Lommel. Z Aachen jsme dojeli během 1,5 hodiny a na bráně provedli několik administrativních záležitostí které mnohé z nás rozesmutněli, neboť jsme museli čestně prohlásit že nemáme žádné fotoaparáty ani kamery a pokud jsme měli, tak odevzdat.. div že nás neslíkli do naha.
Hradby, kolem dokola, závory, brány. Velká budova, za ní haly - projeli jsme dál do lesa a další brána - tentokrát na okruh. Soustavou mostů, kruhových objezdů, křižovatek a zatáček jsme konečně přijeli k jakési budově, vedle které byla louka, na které se ale nehonili zající, ani nepásla zvěř, ale honili se Mondea a váleli se dopravní kužele. Asfaltová louka, kruh o průměru 2km.
V budově se nám dostalo milého přivítaní, uvedení do zasedací síně.. kafíčko, koláčky, minerálky, limonády; bufet, snídaně v plné parádě. No a začala prezentace. První byla o okruhu, historie, proč, kde apod. Druhá byla o vývoji automobilů u Fordu - teorie vývoje, stupně, činnosti, timing, testing. Třetí byla o samotném testování - nebudu zatěžovat podrobnostmi - normy, jak dlouho (jakože 60 tis.km = 240 000 km zákazníka, co (koroze, poničené cesty), jak se co testuje a kdy v průběhu vývoje. Ta poslední byla tak nejnudnější (jenom promítal slidy plný textů a čísel), ale určitě nejzajímavější - je to protimluv ale je to tak.
Po 2,5 hodinách nasávání kafe a informací jsme se autobusem všichni jeli povozit po různých částech okruhu. A tam jsme zůročili vše co jsme za ty 2 hodiny vstřebali. Všem se chtělo na záchod. Nejdřív vjel autobus na rychlostní okruh. Tam nás neustále předjížděli pick-upy, jeepy, a transportéry v rychlosti tak 160km/h. Objeli jsme vše dokola a pak odbočili dovnitř do kopců, kde se měří výkon (regulérní 30 stupňový stoupání (pozor né 30%(!))) v délce asi 50m. Tam jsme to málem nevyjeli, autobusák podřadil až na ten nejnižší stupeň, tak sme to jeli asi 2km/h. No a pak zase dolu, to už chudinka řidič brzdil motorem taky na ten nejnižší stupeň.
Pak následovala Comfort Road - to je dráha kde jsou jednotlivé úseky postaveny přesně podle různých norem různých států a stejně také opravovány. Kalifornský beton (route 66), francouzská asfaltovka, anglická silnice.. a pak ještě další - nevzpomínám si. Vraceli jsme se vedle "prašného tunelu". Australani si stěžovali, že se jim práší do zavazadlového prostoru, tak se postavil tunel kde je prašná silnice (vítr by prach jinak rozfoukal). Pak projeli kolem různě deformovaných silnic, překážek, obrovských větráků simulujících boční vítr, nádrží a tratí s kyselou vodou.. no a jeli zpět k bráně k vývojovým budovám. Pro zvídavé mám v PDF podrobnější plán testovacího areálu.
Tam nás zavedli do haly kde se měří dynamika - měli tam uvázanej vozejk, chudinku - dostával kouř prej už celej den vkuse. Taky malá prezentačka ale už sem to pouštěl - krapet unavenej. Inu a zavedli nás také do kantýny.. tak sem si toho moc nenaložil, aby to jako nebylo moc drahý a u kasy mi řekli že frei. Hm.. šajze:) ..pomyslel si čecháček.
Přesto sem se neubránil velmi zajímavému pocitu. Tak nějak jak všechno bylo jako z filmu, naprosto nevídané, jak se o nás starali, a ještě oběd zdarma.. začal sem mít vzhled přiblble se usmívajícího člověka který přestává vnímat okolí. Porce jak pro kamioňáka a neubránil jsem se ještě vrátit pro pití (když je to teda zdarma :) No ale sem zjistil že si všichni naházeli na tácy mnohem víc než já (polívky, pudinky, saláty, bagety apod.) takže sem byl spíš za debila proto, že jsem si vzal jen jídlo a pití. Nojo. Němci.. řeklo by se.
Testovací okruh slouží nejen Fordu ale i ostatním značkám jako je AstonMartin, Jaguar, Jeep a další. Prohánějí se tu občas Formule1, zahlédli jsme nějaký nový Aston (měl na sobě spoustu kobercový pásky aby nebylo vidět jak vypadá) a jak jsem již řekl po okruhu kroužil tak přes 160km/h nějakej Jeep. Testují tu i WRC od Fordu, jezdil tu Colline McRae, teď to tu mučí Kresta s Gardemeistrem.
Tak a jede se domu, sem si řekl, když jsme nasedali na bus, ale to ne. Vrátili jsme se do středu areálu k naší známé louce z asfaltu. Tam nám nasadili helmy a každýho postupně posadili do auta a jelo se na demonstraci. Ty byly celkem tři.
První jsem jel stabilitu bez/se systémem ESP. Auto bylo plné displejů, nějaká pneumatika (jakože písty) byla napojená na volant. Notebook, a výpočetní jednotka o velikosti malé jaderné elektrárny. Pro techniky sdělím že typ testovací jízdy byl tvořen vstupní sínusovkou řízení volantem, která měla druhou - opačnou - amplitudu větší než první - to je proto aby se docílilo "dokonalé" nestability auta. Bez ESP jsme to rozjeli tak na 80km/h a řidič zapnul kompjůtr, zapřel se rukama o strop a já si řekl - no to bude asi legrace nějaká. Auto zahnul trochu do leva (v této rychlosti to trhlo víc než jsem čekal) a pak se volant jakoby sám (kompjůtr) otočil doprava o trochu víc no, a bylo nadělíno. Bezpečnostní hnědé trenky sem nechal doma. Auto se utrhlo velmi s těží ale já myslel že už jsme na střeše - ale byly to "jen" 180° hodiny.. celkem nic. Ale to přetížení díky asfaltu bylo poměrně nezapomenutelné. Enter, shift+alt+F5.. výsledky. Hezký čáry.. skoro máry :) Pak jsme vše zopakovali se zapnutým ESP - to auto skoro jelo v rovině.. jen malá odbočka vlevo a pak trochu doprava, jinak nic.
Druhá jízda. Ford C-max s vypnutým ESP. Plně zatížený. Řidič 55let. Willy. Jelo se někam pryč do lesa na šotolinu. To je vám panečku povrch. Nechápu jak na tom můžou jezdit rally. To totálně nedrží. Vzhledem k tomu že mám naježdíno pár Strahovských (potažmo republikových) závodů v PC hře CMCrally - tak sem čekal něco takového.. ale že se to vůbec nedá ovládat - to jsem nečekal. Willy dupal do pedálů jako dyž sem já rukama na absolovenťáku klapal do klavíru nejrychljší pasáž z Rahcmaninova. Celých 5km jsme jeli smykem tak 60km/h do medium zatáček (30-40°), pak zapnul ESP a my to projeli 90km/h. No temno před očima chvílema. Co jsme minule málem nevybrali, jel tam dvojnásobnou rychlostí já kontroloval stromečky a patníky kde to přistání bude nejlepší.. a ono ne. Taky to otočil do 90tky zatáčky - a to sem se zapoměl podívat kolik tam měl, ale na výjezdu bylo nějakejch 80km/h, takže tam do toho jel přes kilo. Uf.
A s tímhle borcem, co mu bylo jedno kolikery gumy dneska zničíme a kolik benzínu propálíme (měl to stále ve 4 tisících), jsme toto zopakovali i na asfaltě navíc v kopcovitém terénu. Nejel sem nikdy rally, ale tohle bylo fantastický.. nebylo to WRC ale myslím že WRC už musí bejt dost velká magorovina a člověk psychicky labilní, potažmo dobrovolný sebevrah, který chce zhebnout v přímém přenosu v záři televizních kamer.
Když jsem vystupoval můj přidebilněný úsměv již nabral vyššího stádia vývoje, které bylo navíc podpořeno laterálním přetížením u právě absolvovaného testu. Třetí test bylo normální Mondeo, nic extra, žádný kompjůtry, ESP nic. Jezdili sme po "louce" tak 120km/h mezi kuželema a na hranici utržení - brzdy kvílely ale auto drželo. Slalom na asfaltě v 80km/h doporučuji - vyrovnalo mi to můj xicht na přijatelnou podobu a po 3min takto agresivní jízdy kdy mi do palice řidič hustil technický údaje a co se bude dít a co by se dělo kdyby ne tohle a vzápětí to "by se dělo" předvedl a podobně.. najednou jsem vystupoval před budovou, to už jsem nevnímal vůbec nic a (něco jako Laika) sem vešel dovnitř, tam mi bylo opět nabídnuto kafe, abych se dal dohromady. Co dál? Popřáli nám hezký den, na bráně sme si vyzvedli mobily a foťáky a jeli domů. Exkurze.. checht. Tomuhle oni říkají exkruze.. pomalu se mi zase vrací ten debilní úsměv.. Mám pocit, že jsem si všechno vymyslel, protože ani nemám fotky.